Kdo by neznal slavný román Ztracený svět od britského spisovatele Arthura Conana Doyla? Skupinka dobrodruhů v něm putuje k jihoamerické stolové hoře, kde na jejím vrcholu najdou ještě žijící dinosaury a jiné dávno vyhynulé živočichy. Mohla vést Doylovu inspiraci k napsání tohoto románu alespoň částečná skutečnost? Může existovat v jihoamerické džungli skutečný ztracený svět?
(Ne)uvěřitelné svědectví
V roce 1955 přišel lotyšský cestovatel Alexander Laima s neuvěřitelným příběhem, který údajně zažil na vlastní kůži. Jako první člověk vůbec vystoupil na náhorní plošinu venezuelské stolové hory Auyan tepu – v překladu Ďáblova hora, kde kromě nálezu havarovaného letadla slavného amerického pilota Jamese Crawforda Angela, viděl i neznámé tvory, podobné dávno vyhynulým druhohorním ještěrům. U skalnatého břehu neznámé vodní plochy prý viděl plazy s dlouhým krkem, kteří připomínali vyhynulého plesiosaura.
Všechny podivné tvory, které na hoře Auyan tepu viděl, nakreslil, a později ukázal vědcům. Většina z nich se však shodovala v tom, že Laima si celý fantastický příběh o druhohorních ještěrech vymyslel. Proč by si to však Alexander Laima vymýšlel, když velkou část svého života strávil výzkumem jihoamerických džunglí na jihu Venezuely, a mezi odbornou veřejností byl považován za vcelku významného badatele a dobrodruha?
Laima však nebyl sám, kdo viděl v okolí stolových hor neznámé a podivné tvory. Mnozí cestovatelé před ním, a dokonce i místní domorodci potvrdili, že v těchto místech zpozorovali podivné tvory. A nejen tam.
Ztracený svět
Hora Auyan tepu sice patří mezi nejznámější stolové hory Jižní Ameriky, ale přesto zůstává prozkoumána jen zčásti. Mohli tu tedy ještě během 20. století žít druhohorní živočichové, kteří se adaptovali na zdejší podmínky? Podle některých odborníků to možné je, protože tyto náhorní plošiny jsou jakýmisi izolovanými ostrůvky, a od okolního světa jsou odděleny strmými stěnami.
Tyto skalní masivy totiž vznikly v době před 600 miliony let, a podle vědců se zde ještě i dnes najdou až dvě třetiny rostlin a živočichů, kteří se vyskytují jen na tomto území a nikde jinde. Na stolových horách jsou ve většině případů objevovány nové druhy ještěrek, žab, hadů a hmyzu. Není proto vyloučeno, že by se zde mohli nacházet i někteří již dávno vyhynulí živočichové.
Doylová inspirace
Mnoho lidí je dnes přesvědčeno že Arthur Conan Doyle jen díky své neuvěřitelné fantazii, umístil svůj příběh Ztracený svět na stolovou horu v jihoamerické džungli. Podle všeho mu však inspirací k napsání jeho slavného románu, byl známý britský cestovatel Percy Fawcett, se kterým se tři roky před sepsáním knihy spřátelil. Ten mu o svých cestách z jihoamerické džungle vyprávěl a sám Fawcett byl přesvědčen, že v takto izolovaném světě se mohou tajemní tvorové z dávné minulosti stále vyskytovat.
V románu je zmínka i o hoře Kurupira, kde se měl vyskytovat jakýsi děsivý duch pralesa. Ještě i dnes však jihoameričtí indiáni z kmene WAIK mají panický strach z hory Kurupira. Podle nich se tu mají vyskytovat kromě hrozného démona i jiní děsiví tvorové.
Zákaz vstupu na stolovou horu!
Od druhé poloviny 80. let minulého století brazilskou vládou řízená organizace FUNAI doslova vyhání všechny zlatokopy i misionáře z okolí hory Kurupira. Oficiálním důvodem je údajně ochrana místních indiánů WAIK. Celá jejich rezervace Yanoman je počátkem 90. let dokonce brazilskou i americkou armádou uzavřena.
Zdroj: GZ
