Může se zdát, že nemáme všichni obojky na krku, ale v moderním parazitním systému je člověk spoután na rukách a nohách mnoha jinými, ne železnými okovy. Neznalost, ideologie konzumu, ekonomická závislost a další „úspěchy“ civilizace…

1-Ekonomické donucení otroků k trvalé práci. Moderní otrok je nucen pracovat bez přestávky až do smrti, protože peníze vydělané otrokem za jeden měsíc stačí na zaplacení bydlení za 1 měsíc, jídla za 1 měsíc a cestování za jeden měsíc. Protože moderní otrok má dostatek peněz vždy jen na 1 měsíc, je moderní otrok nucen pracovat celý život až do smrti. Důchod je také velkou fikcí, protože otrok – důchodce dá celý svůj důchod za bydlení a jídlo, a otrokovi – důchodci nezbudou žádné peníze nazbyt.

2-Druhým mechanismem skrytého nátlaku otroků k práci je vytvoření umělé poptávky po pseudo-potřebném zboží, které se otrokovi vnucují pomocí televizní reklamy, PR (práce s veřejností), umístěním zboží na určitých místech v obchodě. Moderní otrok je vtažen do nekonečného závodu o „novinky“, a proto je nucen neustále pracovat.

3-Třetím skrytým mechanismem ekonomického nátlaku moderních otroků je úvěrový systém, s „pomocí“ kterého jsou moderní otroci stále více vtahováni do úvěrového otroctví, prostřednictvím mechanismu „úroků z půjčky“.

4-Čtvrtým mechanismem, jak zajistit, aby moderní otroci pracovali pro skrytého otrokáře, je mýtus o státě. Moderní otrok si myslí, že pracuje pro stát, ale ve skutečnosti otrok pracuje pro pseudo-stát; peníze otroka jdou do kapsy otrokářů a koncept státu se používá k zatemnění mozků otroků, aby otroci nepokládali zbytečné otázky typu: proč otroci pracují po celý svůj život a stále jsou chudí? A proč otroci nemají podíl na zisku? A komu konkrétně se převádějí peníze, které zaplatili otroci ve formě daní?

5-Pátým mechanismem skrytého nátlaku otroků je mechanismus inflace. Nárůst cen při absenci zvýšení mzdy otroka zajišťuje skryté, nepozorovatelné okradení otroků. Tímto způsobem je moderní otrok chudším stále víc.

6-Šestým skrytým mechanismem je donutit otroka, aby pracoval zdarma: zbavit otroka finančních prostředků na přestěhování a nákup nemovitostí v jiném městě nebo jiné zemi. Tento mechanismus nutí moderní otroky pracovat v jednom podniku a „tolerovat“ otrocké podmínky, protože otroci prostě nemají jiné podmínky a nemají kam utéct.

7-Sedmý mechanismus, který nutí otroka pracovat zdarma, je utajování informací o skutečné hodnotě práce otroka, skutečné hodnotě zboží, které otrok vyrobil. A podíl platu otroka, který otrokář sebere prostřednictvím účetního mechanismu, přičemž využívá nevědomosti otroků a nedostatku kontroly nad přidanou hodnotou, kterou si otrokář bere pro sebe.

8-Aby moderní otroci nepožadovali svůj podíl na zisku, nepožadovali vrácení toho, co vydělali jejich otcové, dědové, pradědové, prapradědové atd. Jsou zatajována fakta o rozkradení zdrojů do kapes otrokářů; tyto zdroje byly vytvořeny četnými generacemi otroků za tisíciletou historii.

Faraonova moudrost

Podívejte, – řekl faraon kněžím – dole, dlouhé řady otroků, spoutaných v řetězech, nesou po jednom kameni. Střeží je mnoho vojáků. Čím více otroků, tím lépe pro stát – takto jsme vždy uvažovali. Ale čím více otroků, tím více se musíte obávat jejich vzpoury. Posilujeme stráž. Jsme nuceni naše otroky dobře krmit, jinak nebudou schopni vykonávat těžkou fyzickou práci. Ale všechno jedno, oni jsou líní a se sklony ke vzpouře…

– Podívejte se, jak pomalu se pohybují, a líná stráž je nepopohání bičem a nebije, dokonce ani zdravé a silné otroky. Ale budou se pohybovat mnohem rychleji. Nebudou potřebovat stráže. Strážci se také promění v otroky. Dosáhnout něco takového je možné. Nechť dnes, před západem slunce, hlasatelé rozšíří faraonovo rozhodnutí, ve kterém bude řečeno: „S úsvitem nového dne se všem otrokům daruje svoboda. Za každý kámen, dodaný do města, bude svobodný člověk dostávat jednu minci. Mince lze vyměnit za jídlo, oblečení, bydlení, palác ve městě i samotné město. Od této chvíle jste svobodní lidé.“…

Ráno následujícího dne kněží a faraon znovu vystoupali na plošinu umělé hory. Obraz, který se objevil před jejich zrakem, překonal fantazii. Tisíce lidí, bývalých otroků, jako o závod tahali stejné kameny, jako předtím. Promočení potem, mnozí nesli dva kameny. Druzí, kteří měli jeden kámen, utíkali, až se za nimi zvedal prach. Někteří strážci také tahali kameny. Lidé, kteří se považovali za svobodné – vždyť z nich byly sňaty pouta, se snažili získat co nejvíce vytoužených mincí, aby si vybudovali svůj šťastný život. Kratij strávil několik měsíců na plošině a spokojeně sledoval, co se dole děje.

A změny byly kolosální. Část otroků se sjednotila do malých skupin, sestavili vozíky a naložené kameny až po vrch je tlačili. „Ještě vymyslí mnoho pomůcek,“ pomyslel si Kratij spokojeně, „hle, již objevily i vnitřní služby: doručovatelé vody a jídla… Brzy si vyberou své šéfy, soudce. Nechť si vybírají: konec konců se považují za svobodné, ale podstata – ta se nezměnila; tak jako předtím, stále nosí kameny…

Zdroj: kri