Kdysi dávno, konkrétně ve 12. století, se v klidné anglické vesnici Woolpit přihodilo, něco opravdu zvláštního. V příkopech, které byly vykopány kolem vesnice a sloužily jako past na vlky, se staly nakonec pastí pro někoho úplně jiného. Jednoho rána, když se farmáři vydali k polím, našli v příkopech dvě chycené děti. Farmáře nepřekvapili ani tak děti samotné, jako jejich kůže, která byla jasně zelená.
Woolpit populární zemědělská oblast
Vesnice Woolpit se nacházela v jedné z populárnějších zemědělských oblastí Anglie. Farmáři v té době kopali kolem svých polí a celé vesnice příkopy, které měli uchránit obyvatele a jejich stáda před vlky. Jednoho rána se ale do pasti zachytily dvě děti s kůži jasně zelenou jako listy stromů. Šlo o desetiletou holčičku a o něco mladšího chlapečka, kteří byli oblečeni do oděvů vyrobených z neznámého materiálu a hovořili bizarním jazykem.
Obyvatelé Woolpitu vytáhli zelené děti z jámy a přinesli jim jídlo. Odmítali ale veškeré potraviny až na syrový hrášek. Děti byly odvezeny do vesnice a následně byly přijaty bohatým vlastníkem půdy sirem Richardem de Calne. Po několik měsíců odmítaly normální stravu. Nakonec se chlapcův zdravotní stav zhoršil natolik, že po půl roce ve vesnici skonal. Dívka se naopak přizpůsobila životnímu stylu a stravě vesničanů, později ztratila i svou zelenou barvu.
Co dívka prozradila
Jakmile se dívka naučila základům anglického jazyka začala vyprávět svůj příběh, čímž všechny šokovala, některé možná i vyděsila. Holčička řekla, že pochází ze země Svatého Martina, ta se nachází v podzemí. Je to země soumraku, kde nikdy nevychází slunce a všichni její obyvatelé jsou zelení. Jak se s bratrem dostali do příkopu si nepamatuje. Tvrdila, že si hráli a hlídali dobytek svého otce, když objevili jeskyni. Chtěli ji s bratrem prozkoumat, čím šli dál, tím víc se blížilo jasné světlo, které nikdy před tím nespatřili. Až se najednou objevili v jámě. Dívka zůstala ve vesnici dostala jméno Agnes a později se provdala za královského úředníka Richarda Barreho.
Příběhem zelených dětí se zabývalo mnoho odborníku, protože to jak děti vypadaly a to co Agnes později popsala, bylo přinejmenším podivné. Poprvé se o příběhu zmínili dva angličtí spisovatelé, Ralph z Coggeshall a William z Newburghu. I moderní vědci nabízejí četné teorie o Zelených dětech z Woolpitu. Jeden z nich naznačuje, že se jedná o lidový příběh, který se stal součástí folklóru. Nebyl by to totiž jediný příběh ze starodávných anglických ostrovů, který popisuje cizí bytosti, vstupující do lidské říše pomocí portálů.
Další teorie naznačuje, že fantazijní příběh je přehnaná verze skutečné události, ztracených nebo unesených dětí. Ještě obskurnější vysvětlení se týká i mimozemšťanů. Bez ohledu na původ tohoto příběhu je pravděpodobné, že jeho vytrvalost vychází ze skutečnosti, že jde o ztracené, zranitelné děti, které jsou také tajemnými bytostmi podzemního světa. Dokazuje to i fakt, že tento příběh dokáže fascinovat lidi po celém světě už téměř 900 let.
Zdroj: thevintagenews.com, thoughtcatalog.com, the-line-up.com
