Létáni po obloze na koštěti je nepopulárnějším vývoj a vyobrazením čarodějnic stejně jako žena. Nejpopulárnějším kostýmem Halloweenu je právě čarodějka. Ale kde koření tento genderový stereotyp? Část odpovědi se skrývá ve středověkých postojích k magii a zvláštnímu chování, které bylo bráno jako příznaky „zločinu“ čarodějnictví.
Díky jednoho prvku, který charakterizuje čarodějky v populární kultuře, myslíme tím jejich spojení s létáním na koštěti, můžeme vidět rozdíly mezi raným a pozdějším středověkem. V 11. století biskup jménem Buchard vyřkl určité hříšné přesvědčení:
„Některé hříšné ženy se vrací zpět k Satanovi, přitahovány iluzemi a přízraky démonů, věřím že v nočních hodinách jezdí na určitém druhu zvířat spolu s pohanskou bohyní Dianou a dalšími ženami. Dokáží překonat nekonečné dálky celého světa, a to během ticha hluboké noci.“
Burchardova teorie
Podle Burcharda tyto ženy ve skutečnosti spaly, ale byly pod mocí ďábla, který jim dokázal ve snech vymýt mysl. Koncem 15. století se ale pohledy na magii výrazně změnili. Zatímco mnoho přesvědčení o ženách létajících oblohou přetrvávalo, jejich vnímání se změnilo ze skepticismu na strach. Kouzelný noční let se spojil s tajnými shromážděními čarodějnic, známými jako “sabat”, zahrnující hanebné činy, jako je zabíjení dětí, účast na orgiích a uctívání ďábla.
To naznačuje, že to, co původně bylo považováno za víru drženou pouze ženami a hloupými muži, bylo nyní přijímáno mnohem vážněji. Tak co způsobilo takovou transformaci?
Jedno vysvětlení, které nabídl historik Michael D. Bailey. Spočívá v tom, že někdy během 14. a 15. století náboženští představitelé možná nevědomky spojili dvě odlišné tradice. “Učení” kouzlům a “průměrné” kouzlení. Průměrný druh kouzla nevyžadoval žádné formální tréninky, byl široce známý, mohl by být praktikován jak muži, tak ženami a byl obvykle spojován s láskou, sexem a uzdravováním.
Naopak učená magie přišla do Evropy z východu a objevila se v “kouzelných manuálech”, které se šířily mezi vzdělanými muži, které Richard Kieckhefer popsal jako členy “duchovního podsvětí”.
Je zajímavé, že popisy létajících lidí se objevují právě v těchto manuálech – ale častěji ve spojení s muži. Jeden příklad lze nalézt v zápisníku z 15. století, v němž mužský autor popisuje jízdu na obloze na magií vyvolaném “démonovi”.
Dva klíčové rozdíly mezi tímto popisem a těmi, které jsou spojeny se ženami, spočívají v tom, že osoba, která létá, je vzdělaný muž a démoni jsou nyní výslovně zapojeni do tohoto činu. Tím se sjednotilo všeobecné přesvědčení o nočních letech žen s démony, vyvolanými pomocí kouzel duchovního podsvětí. Proto se středověcí inkvizitoři začali obávat, že ženy jsou prorostlé vlivem démonů a oni je nemohou ovládat.
Vývoj Čarodějnic a žen
Zatímco se muži také objevují v nechvalně známé knize o lovu čarodějnic z 15.století – Malleus. Maleficarumkladivo na čarodějnice, je dílo už delší dobu uznávané spíše jako výsledek nenávisti k ženám. Mimo jiné z knihy vyplývá, že nevnímavost a nedostatečná inteligence u žen, vypovídá o poslušnosti k démonům. Navíc ženy se měly pohybovat jen v rámci své domácnosti, proto polétavost mimo jejich společenské okruhy jim na pověsti nepřidala.
Magie byla v mnoha ohledech vnímána církví jako výraz vzpoury proti zavedeným normám a institucím, včetně genderových identit. Myšlenka, že by se vývoj ženy mohly spojit s démonickou magii čarodějnic. Dříve pojenou s vzdělanými muži, ačkoli to bylo nepřesné, bylo děsivé. Ani muži, ani ženy neměli dovoleno spolupracovat s démony, ale zatímco muži měli šanci na to, aby odolávali démonické kontrole kvůli jejich vzdělání, ženy ne.
Jejich vnímaný nedostatek inteligence spolu s šarmem a svůdností, byly chápany jako ukazatel vyššího rizika uhranutí ďáblem. Pro středověkou církev byla žena nejjednodušším cílem oddání okultismu. A řekněme si to upřímně dodnes je snem každé holčičky si tak trošku začarovat.
