Voynichův rukopis je kniha jako vystřižená z filmů, podobných Pána prstenů. Je to stará, zaprášená vazba s tajemným původem, psaná v neznámém jazyce, neznámým písmem. Plná ilustrací a surrealistických maleb, které nikdo předtím neviděl. Ale kniha je opravdová a navzdory více než stoletému úsilí, se nikomu tento rukopis nepodařilo přeložit, a proto dál zůstává záhadou.
Znaky, které jsou použity v rukopise neodpovídají žádné známé abecedě, to ale neznamená že jde o vymyšlenou věc. Existuje mnoho důkazů o tom, že v dávných dobách někdo tomuto jazyku rozuměl. Například víme, že rukopis obsahuje 38 000 slov ale jen 8 000 se významově liší. Tyto fakta jsou známá díky slovosledu a celkovému uspořádání slov, což svědčí o tom, že kniha má nějaký význam. Rukopis je známý už více než 400 let a stále jej nikdo nepřeložil.
První záznam o existenci knihy, známe jako Voynichův rukopis pochází z roku 1639, byl zmíněn v korespondenci mezi jezuitským vševědem Athanasiusem Kircherem a pražským matematikem Teodorem Moretusem. Tehdy se snažili rozluštit tajemství knihy, ale také marně. Rukopis byl na našem území poměrně dlouho, proto je dost možné, že byl zde i sepsán.
Nakonec kniha skončila v rukou starožitníka Wilfrida M. Voynicha, a to v roce 1912, o několik let později se ocitla na dobro v knihovně Yaleovy univerzity. Zde dokázali moderní badatelé potvrdit dataci knihy do dob 15. možná 16. století. Také dokázali dešifrovat význam, alespoň částečně. Podle typů ilustrací je kniha rozdělena do několika částí.
Co najdeme uvnitř knihy
Bylinky: Jde o nejdelší a zároveň první část knihy. Na stránkách jsou kombinovány kresby rostlin, které se proplétají řádky neidentifikovatelného textu. Tato část vypadá podobně jako jiné herbáře té doby, které se používaly k identifikaci rostlin, až na jednu zajímavost. Většina starých rukopisů o bylinkách zobrazovala ilustrace existujících rostlin, ale Voynichův rukopis je originální a některé z rostlin vypadají smyšleně.
Astronomie: Druhý úsek knihy popisuje astronomická tělesa včetně Slunce, Měsíce a nechybí ani ilustrace sedmi hvězd, které jsou s největší pravděpodobností zobrazením Plejády. Astronomická část se pak dělí ještě do dvou částí. První je Zodiak, která jasně znázorňuje symboly Zodiaka, zakořeněné v podivných kruhovitých tabulkách. A sekce Kosmologie, ta se zdá být propojená s tématy astrologie, změn ročních období a pohybu větru.
Biologie: Na první pohled se může zdát, že pro autory rukopisu se jednalo o nejméně podstatnou část. Ilustrace zobrazují desítky žen, v lázeňských koupelích připomínající tunely a velké bazény. Některé obrázky dokonce znázorňují, jak se ženy podrobují jakési alchymii. Zkoušely snad nějaké léčebné procedury? A co to prostředí, ve kterém se nachází. Jde snad o tajné lázně v podzemí? Právě odpovědi na tyto otázky by mohly být klíčem k rozluštění celého textu. O tom ale později.
Farmaceutika: Stejně jako u první bylinné části, je ta farmaceutická plná ilustrací rostlin, ale tentokrát jsou vyobrazeny jen kořeny, listy a semena, nikoliv celá rostlina. Občas jsou zde snímky lékařských nástrojů z čehož vyplývá, že rostliny měly sloužit pro lékařské účely. Ale dokud hádanka celého rukopisu nebude vyřešena nemůžeme to s přesností určit.
Odpověď na hádanku?
Jak jsme výše uvedli, biologická sekce by mohla být klíčem k celé hádance. V roce 2017 vyšel ve vědeckém časopise Princetonské univerzity článek, který poukazuje na koupele žen, které by mohly kopírovat jinou knihu.
Konkrétně „Balneis Puteolanis“ což byl průvodce po léčebných a termálních lázních již před staletími. Autorem článku je vědecký výzkumník Nicolas Gibbs a podle jeho názoru je Voynichův rukopis vodítkem pro gynekologické zdraví žen a znaky jsou ve skutečnosti velmi složitou formou zkratek, protože kdysi bylo toto téma tabu.
Voynichův rukopis je tajemstvím, které možná nikdo nerozluští. My ale můžeme být pyšni, protože kniha je i částí českých dějin. Historické prameny sahají na české území a většina odborníku se přiklání k verzi, že zde byla sepsána. Škoda že ji nerozumíme.
