Když si Maria Pereirová v srpnu 1971 všimla na podlaze svého domu ve španělském Belmeze zvláštní skvrny, nemohla tušit, že se stane ústřední postavou jednoho z nejlépe zdokumentovaných paranormálních jevů 20. století. Tváře z Belmezu jsou dodnes neobjasněné, přestože je zkoumali různí odborníci.
Bez zjevného důvodu se skvrna v kuchyni Marie Pereirové začala měnit. Po pár dnech se zformovala do podoby obličeje. Navíc se v tomto procesu údajně i přemístila z místa na místo. Vyděšená žena se pokusila skvrnu několikrát smýt, ale marně. Snaha byla zbytečná a ani její manžel Juan a syn Miguel neuspěli. Muži dokonce rozbili dlaždice krumpáčem, dostali se až na beton a položili novou podlahu. Zbytečně. Po týdnu se tvář objevila znovu.
Řeči o zvláštním jevu se rychle šířily ulicemi malého španělského města. Když se o tom doslechl starosta Belmezu, vložil se do celé věci a zabránil tomu, aby Pereirovi skvrnu opět zničili, i kdyby jen na chvíli. Místo toho nechal dlažbu odborně vybrat a tvář prozkoumat.
Do domu přišli i kopáči, kteří měli zjistit, zda se pod stavbou nenacházejí lidské pozůstatky. V té době šlo o nejjistější způsob ověření podloží. Netrvalo dlouho a muži se prokopali do hloubky asi tří metrů. Zde našli několik lidských koster, přičemž některým chyběly lebky.
Jak se zjistilo, na místě, kde stál dům, byl kdysi katolický hřbitov. Podařilo se také určit, že kostry mají asi 700 let, to však bylo vše. Jámu v kuchyni Pereirovi opět zasypali, zalily betonem a položili novou podlahu. Rodina doufala, že 15 minut slávy má za sebou, ale mýlila se. Pár týdnů po položení nové dlažby se objevila nová tvář odlišná od té předešlé. A později se objevily další.
Tváře z Belmezu
Zvěsti o tvářích v Belmeze se roznesly do celého Španělska i za jeho hranice. Jejich výzkumu se ujal i slavný německý vyšetřovatel paranormálních jevů Hans Bender. Později uvedl, že šlo o nejdůležitější případ jeho kariéry, a dokonce i celého 20. století.
Pereirovci museli po pár týdnech čelit něčemu mnohem horšímu než zjevující se tvářím. Byly to davy návštěvníků, studentů, kněží, policistů, novinářů i skeptiků, kteří neustále proudily do jejich domu a chtěli zvláštní úkaz vidět na vlastní oči.
Spustilo se oficiální vyšetřování. Vzorky betonu putovaly na chemickou analýzu, kde však vědci nezjistili přítomnost žádného pigmentu či barviva. To vyloučilo možnost, že by rodina incident nafingovala ve snaze získat popularitu a peníze.
Pereirovi se museli vzdát užívání kuchyně. Úřady místnost zamkly, utěsnily okna i dveře voskem a obličeje na podlaze přikryly. Měla se vyloučit možnost, že by někdo se skvrnami manipuloval. Po třech měsících místnost odemkli. Zjistilo se, že obličeje se přemístily a změnily.
Příčinu zjevování tváří vědci nikdy spolehlivě neodhalily. Existují dvě hlavní teorie. První obhajují parapsychologové, kteří tvrdí, že Maria Pereirová disponovala takzvanou myšlenkografii, tedy úmyslnou či neúmyslnou schopností přenášet obrazy z mysli na pevný povrch. Existence takové schopnosti u člověka však nebyla nikdy vědecky potvrzena.
Druhá teorie hovoří o pareidolii, tedy nesprávné interpretaci smyslového vjemu. Určitě jste se s ní již setkali, když jste připodobňovali oblaka ke zvířatům či lidským tvářím. Jde o fenomén, při kterém člověk dává v mysli nejasným tvarům jasné kontury. Stejně tomu mohlo být v případě skvrn a tváří. Můžeme se však jen dohadovat, co ve skutečnosti za tvářemi z Belmezu stálo.
Zdroj: HM
