Starobylý komplex na malém ostrově uprostřed odlehlého sibiřského jezera je jedním z nejzáhadnějších archeologických nalezišť v Rusku. Ani po více než 100 letech od jeho objevu však archeologové stále netuší, kdo tuhle tajemnou stavbu postavil, jakému účelu sloužila a proč ji její stavitelé tak brzy opustili. Její hodnotu si uvědomuje i sám ruský prezident Vladimír Putin.
Por-Bažyn, jak se archeologické naleziště nazývá, sice v překladu z tuvinštiny znamená hliněný dům, ale na první pohled tento komplex připomíná spíše pevnost s vysokými hradbami, chránícími ji před nepřítelem. Leží na ostrově Tere-Khol v Tuvě na jižní Sibiři, jen asi 32 kilometrů od hranic s Mongolskem. K jeho objevu došlo v roce 1891, ale teprve až v roce 2007 zde byl zahájen rozsáhlý výzkum.
Archeologové tu zatím našli jen velmi malé množství artefaktů, jako například hliněné destičky, blednoucí barevné kresby na vápenné omítce, obrovské brány a fragmenty spáleného dřeva. Žádný z těchto nálezů však neposkytuje odpověď na otázky o původu a účelu celé stavby. Pravděpodobně byla postavena někdy kolem roku 757, tedy v době ujgurského kaganátu, což byla říše nomádských Ujgurů, která ovládala národy žijící ve velkém Mongolsku a v jeho širokém okolí.
Záhadou je, proč stála na tak osamělém místě, daleko od lidských sídel a obchodních cest. To vedlo některé vědce k úvahám, že stavba nesloužila jako obranná pevnost, ale mohla plnit funkci náboženského střediska, buddhistického kláštera, letního královského paláce nebo dokonce astronomické observatoře.
Unikát a záhada zároveň a viděl to i Putin
Oproti jiným ujgurským stavbám z téže doby je unikátně rozvržena a je mnohem zdobnější. Odráží osobitý styl čínské architektury, jak dokládá použitý čínský stavební materiál, například jisté druhy střešních tašek, nebo čínské stavební postupy. Svým uspořádáním připomíná buddhistické chrámy, nicméně se tu dosud nenašly žádné stopy po jakýchkoli náboženských praktikách.
Vnější hradby se tyčí do výšky 10 až 12 metrů, zatímco ty vnitřní jsou menší, jen něco přes metr vysoké. Svým obvodem ve tvaru obdélníku sugerují přicházejícím návštěvníkům, že jde o neproniknutelnou pevnost. Hlavní brána, kterou tu archeologové objevili, vede do dvou na sebe navazujících nádvoří. Ve kterých se nalézají zbytky více než 30 budov s centrální dvojdílnou stavbou uprostřed. S ostatními byla propojena krytou chodbou a spočívala na 36 dřevěných sloupech.
Budovy mohly docela dobře sloužit jako obydlí, například mnichům, pokud zde dříve býval buddhistický klášter. Divné ovšem je, že tu chybí jakékoli primitivní topné systémy, zvláště pokud přihlédneme k faktu, že se komplex nalézá ve výšce 2 300 metrů nad mořem, kde vládnou dosti drsné klimatické podmínky. Je proto možné, že sloužil jen jako sezónní obydlí v teplejších letních měsících.
„Viděl jsem už mnoho věcí, ale nikde jsem neviděl něco podobného.“
Vše nasvědčuje tomu, že Por-Bažin byl obýván jen velmi krátkou dobu a již koncem 9. století byl opuštěn. Proč, to zůstává záhadou. Nenašlo se nic, co by dokládalo, že se pevnost stala terčem útoku nepřátelských sil. Podle některých odborníků mohlo k zániku místa přispět zdejší drsné klima a různé nepříznivé přírodní události. Jak ukázaly archeologické a geomorfologické terénní práce. Došlo tu nejméně ke dvěma zemětřesením, z nichž to první se mohlo udát už během výstavby v 8. století. Druhé zemětřesení vedlo k požárům a zřícení jižních a východních hradeb a ke zničení severozápadní rohové bašty.
Kvůli pokračujícímu tání podloží z permafrostu, jež podkopává stabilitu staveb, a rozsáhlé erozi břehů jezera hrozí, že se zdi „pevnosti“ za 80 let propadnou do jezera. To by zajisté byla škoda, neboť Rusové pevnost považují za jednu z nejzajímavějších a nejkrásnějších památek. Její hodnotu si uvědomuje i sám ruský prezident Vladimír Putin, který v roce 2007 při návštěvě komplexu ve společnosti monackého prince Alberta prohlásil: „Byl jsem na mnoha místech, viděl jsem už mnoho věcí, ale nikde jsem neviděl něco podobného.“
Zdroj: DM
