Před dvěma miliardami let, části ložiska afrického uranu prošly přirozeně jaderným štěpením. Tajemství tohoto starodávného jaderného reaktoru se stále odhaluje.
V roce 1972 pracovník ve firmě na zpracování paliv Reactor, při rutinní analýze uranu objevil něco zvláštního.
Stejně jako u všech přírodních nalezišť uranu, obsahoval materiál tři izotopy. Tři tipy s různých atomovými prvků: uran 238, nejvíce vyskytovaný prvek, dále uran 234, nejvzácnější prvek a uran 235, izotop, který může napomáhat nukleární řetězové reakci.
Odborníci z francouzské komise pro atomovou energii (CEA) byli týdny bezradní. Atom uranu 235 se vyskytuje pouze v 0,720 procentu celkového množství v zemské kůře. Ale ve vzorcích pocházejících z ložiska Oklo v Gabonu, v bývalé francouzské kolonii v západní Africe, se vyskytoval uran 235 pouze v množství 0,717 procenta. Tento malý rozdíl byl jasným varováním pro francouzské vědce, že v minerálech je něco podezřelého. Tyto drobné skutečnosti vedly k dalšímu šetření, které ukazují, že část dolu byla hluboko pod standardním množstvím uranu 235.
V minulosti bylo vytěženo přibližně 200 kilogramů, toto množství by stačilo k vytvoření půl tuctu jaderných bomb. Odborníci a vědci z celého světa se sešli v Gabonu, aby zjistili, co se děje s uranem z Okla a v čem se tak odlišuje.
Vědci provedli různá vyšetřování v uranovém dole a výsledky byly zveřejněny na konferenci Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Podle afrických zpravodajských agentur, objevili vědci stopy štěpných produktů a palivového odpadu na různých místech v dole.
Starověký jaderný reaktor
Zajímavé je, že dnešní jaderné reaktory nelze z hlediska designu a funkčnosti srovnávat s tímto jaderným reaktorem. Podle zpráv byl tento starověký jaderný reaktor dlouhý několik kilometrů. Je neuvěřitelné, že u tak velkého reaktoru byl tepelný dopad na životní prostředí omezen na pouhých 40 metrů po stranách.
Vědci zjistili, že ještě překvapivější jsou radioaktivní odpady, které se stále drží na místě díky geologii oblasti. Překvapivě došlo k jaderné reakci, při které vzniklo plutonium, vedlejší produkt, a samotná jaderná reakce byla zmírněna. To je považováno za „svatý grál“ atomové vědy.
Schopnost zmírnit reakci znamená, že jakmile byla reakce zahájena, bylo možné využít výstupní výkon kontrolovaným způsobem se schopností zabránit katastrofickým výbuchům nebo uvolnění energie najednou.
Vědci označili reaktor v Oklo za přirozený jaderný reaktor, ale pravda jde daleko za hranicí našeho chápání. Několik vědců zabývajících se testováním jaderného reaktoru dospělo k závěru, že minerály byly obohaceny ve vzdálené minulosti. Zhruba před 1,8 miliardami let, aby došlo k přirozené řetězové reakci.
Objevili také, že voda byla použita ke zmírnění reakce stejným způsobem, jakým se ochladí moderní jaderné reaktory pomocí grafit-kadmiových šachet, které zabraňují tomu, aby reaktor přešel do kritického stavu a explodoval.
Dr. Glenn T. Seaborg, bývalý šéf Komise pro atomovou energii Spojených států a nositel Nobelovy ceny za práci při syntéze těžkých prvků uvedl, že musí být správné podmínky pro to, aby se mohl uran při reakci spalovat. Například voda zapojená do jaderné reakce musí být destilovaná. Dokonce i několik částic na milion kontaminujících látek může odvrátit reakci a zastavit ji. Problém je v tom, že se tak čistá voda na světě nevyskytuje v přirozeném prostředí.
Několik odborníků se shodlo na tom, že v oblasti Oklo se nevyskytoval žádný uran dostatečně bohatý na uran 235, aby mohla proběhnout přirozená jaderná reakce.
Když tyto ložiska v minulosti vznikly, kvůli pomalému radioaktivnímu rozpadu U-235 štěpný materiál by představoval pouze 3 procenta z celkového ložiska. Což je z matematického hlediska příliš nízké na to, aby došlo k jaderné reakci.
Reakce tedy proběhla záhadně, což naznačuje, že původní uran byl na uran 235 mnohem bohatší než v přírodním útvaru.
Zdroj: IE
