Podle jasných důkazů se zdá, že člověk moudrý narazil na své bratránky neandrtálce. O jaké setkání šlo? Řekněme, že navzájem poznali, jak obdarování jsou v ložnici, tedy v jeskynním pokoji. Podle článku, publikovaného magazínem Cell, neandrtálci a Homo Sapiens se v posledních 100 000 letech setkali a intimně sblížili alespoň dvakrát. Navzájem si vyměnili viry a genetické nástroje, potřebné k jejich obraně. V naší DNA máme o všem důkaz. Přibližně u 2 až 3 % obyvatel dnešní Evropy a Asie lze DNA vysledovat zpět až k neandrtálcům.
Člověk moudrý se od neandrtálců oddělil před 500 000 – 800 000 lety. Během této doby ale došlo k nejméně dvěma střetům, než neandrtálci nadobro zmizeli. Když došlo k prvnímu setkání, neandrtálci již po stovky tisíc let žili mimo Afriku. Jejich imunitní systém se tudíž vyvíjel v reakcích na infekční onemocnění. Za to člověk moudrý, než aby čekal tisíce let na vývoj obrany, udělal to, co by udělala každá mírně inteligentní bytost. Jednoduše si „zapůjčil“ tyto genetické obrané systémy od neandrtálců, prostřednictvím pohlavního styku.
Profesoři ze Stanfordské univerzity, kteří učinili toto zjištění, ji nazývají klasickým případem “modelu otravy”, kdy genová výměna mezi těmito dvěma druhy znamenala, že neandertálci předali lidem moudrým infekční onemocnění (jed), ale také genetický nástroj, pro boj proti nim (protilátku).
“Náš výzkum ukazuje, že značný počet často se vyskytujících neandertálských DNA fragmentů, byl adaptabilní z velmi dobrého důvodu,” uvedl Stanfordský evoluční biolog Dimitri Petrov, ve svém prohlášení . “Neandertálské geny nám pravděpodobně daly jistou ochranu před viry, na které naši předkové narazili, když opustili Afriku.”
Aby profesoři zjistili, kde došlo ke křížení, tým sestavil katalog s více než 4 500 lidských proteinů, o nichž je známo, že interagují s alespoň jedním virem. Poté tým profesorů zkontroloval databázi neandertálské DNA. Celkem našli 152 shod, které navíc interagují s dnešními RNA na bázi virů jako jsou HIV, chřipka A a hepatitida C.
Stanfordští profesoři tvrdí, že jejich práce dokazuje, že je možné pokrýt genomy a najít důkazy starověkých onemocnění i poté, co tyto viry již dávno zmizely. “Je to podobné paleontologii,” řekl studijní spoluautor David Enard. “Některé druhy dinosaurů můžete najít různými způsoby, někdy objevíte skutečné kosti, ale někdy najdeme pouze stopy v fosilizovaném bahně a naše metoda je podobně nepřímá: Protože víme, které geny interagují s kterými viry, můžeme odvodit typy virů odpovědných za vypuknutí starých nemocí. ”
V příspěvku je patrné, že scénář otravy je předběžný, přestože statistiky jsou relativně silné. “Ačkoli obohacení, které popisujeme, jsou přesně definována, reprezentují pouze statistické asociace,” napsali autoři. “Věříme, že bude zapotřebí více funkční práce k určení kauzálního dopadu interakce mezi virem a hostitelem na detekované vzorce adaptivní introgrese.”
