Ostrovní stát Barbados, situovaný v Karibském moři, je známý jako oblíbená destinace, avšak místní historie a kultura nezahrnuje jen bílé písečné pláže a ovocné drinky. Uprostřed ostrova se nachází kostel Christ Parish Church, jehož hřbitov, jako mnoho jiných, oplývá strašidelnými historkami. Jedna z nich hovoří o neštěstí rodiny Chaseových a jejich neklidném posmrtném odpočinku.
Barbados: Rodina Chaseových
Na tomto hřbitově si v roce 1808 rodina Chaseových koupila hrobku, aby v ní pohřbila své dítě, miminko jménem Mary-Anne Maria. Tato hrobka byla vybudována v roce 1724 a už rok v ní spočívalo tělo nebohé paní jménem Thomasina Goddard. Colonel Thomas Chase, patriarcha rodiny Chaseových, rozhodl, že nebudou rušit věčný odpočinek této ženy a že tělo i s truhlou v jeho nové rodinné hrobce zůstane.
Čtyři roky poté, co pohřbili svou malou dceru, musela rodina Chaseových pohřbít další dítě, dceru Dorcas. Okolnosti, které provázely její smrt, byly nanejvýš neobvyklé. Mladá dívka vyhladověla k smrti, očividně jako akt rebelie vůči svému otci Thomasovi, který ji údajně zneužíval. Tělo Dorcas bylo pohřbeno vedle její malé sestry, obě odpočívaly v malých olověných truhlách.
Jen rok po pohřbu malé Dorcas zemřel samotný otec rodiny, Thomas, který také spáchal sebevraždu. Rodina připravila jeho tělo, ale když otevřela hrobku, zůstala v šoku. Když hrobku naposledy zavřely, všechny tři rakve ležely vedle sebe v řadě. Teď to však bylo úplně jinak. Ptáte se, co se stalo? V hrobce jako by zavládl úplný chaos. Truhly ležely na jiném místě a byly převrácené, jako by s nimi někdo hýbal.
Rodina Chaseových byla šokovaná, ale tento zjev připisovala vykradačům hrobů. Truhly byly nově uloženy vedle sebe. Přibylo k nim však Thomasovo tělo, které bylo uloženo v truhle, taktéž zhotovené z olova a vážící téměř 110 kilo. K hrobce byl přivalen obrovský mramorový kámen, kterého se muselo chopit několik mužů, a vstup byl důkladně zapečetěn.
Členové rodiny
Dalším členem rodiny, jehož potkala smrt, byl Charles Brewster Ames. Zemřel v roce 1816, jeho tělo bylo opět připraveno na pohřeb a hrobka byla otevřena. Vypadalo to, jako by se invaze z poslední návštěvy hrobky opět zopakovala. Všechny čtyři truhly, včetně Thomasovy, která byla ohromně těžká, byly rozházené jako plastové hračky. Ještě děsivější je na tom to, že zátarasy u vstupu se nikdo ani nedotkl. Truhly byly znovu upraveny a hrobka zapečetěna.
Zhruba v tomto období se začala veřejnost zajímat o případ pohybujících se rakví. V blízké době byla hrobka otevřena ještě dvakrát, a to v letech 1816 a 1819, aby v ní pohřbili těla dalších členů rodiny. V obou případech byly truhly rozházené. Vypadalo to tak, že zesnulí ve své nové rodinné hrobce věčný odpočinek opravdu nenašli. Příběhy o tom, jak jsou z hrobky slyšet výkřiky a jak jsou koně v její blízkosti neklidní, se stávaly stále populárnějšími.
O tento případ se začal zajímat sám guvernér ostrova Barbados. Nařídil inspekci hrobky (zvenku i zevnitř) a když byl přesvědčen, že je vše zajištěno, nechal na zem rozprášit pyl a dveře zapečetil i s otiskem vlastního prstenu. Vrátil se po osmi měsících. Co na tomto prokletém místě našel? Zvenčí nebyl ani náznak narušení, pečeť zůstala nepoškozená. Guvernér nařídil otevřít hrobku. Všem se před zrakem naskytl horor, jaký ještě neviděli. Truhly byly rozházené, avšak tentokrát se do toho tajemná síla pustila s mnohem větší agresivitou. Rakev malé Mary-Anne Marie byla o stěnu hozen takovou silou, až se z truhly odlomil roh.
Toto bylo naposled, co byla hrobka otevřena. Všechny truhly byly přemístěny a zvlášť pohřbeny, aby zesnulé duše konečně našli klid a věčný odpočinek. Samotná hrobka zůstala do dnešního dne prázdná a otevřená. V jejích útrobách můžeme najít už jen příběhy a vzpomínky na tuto děsivou událost.
