Existují místa jako Eastern State, která jsou jako stvořená pro strašení. Nemluvě o blázincích, věznicích, nemocnicích a jiných místech, kde lidé zažívali utrpení i smrt. Jejich duše nemohou nalézt klid, a tak zůstávají na místech svého utrpení.
Jedním takovým místem je i pensylvánská věznice Eastern State, která byla postavena v roce 1829. V té době šlo o nejdražší a zároveň největší budovu Ameriky. Věřilo se, že v honosných věznicích si zajatci uvědomí svou víru v Boha, a tak se napraví. Bohužel většinou se z vězňů staly spíše duševně nemocní, nebo byli utýráni k smrti.
Šílencova židle bylo pojmenování pro mučivé tresty. Vězeň byl silně připoután k židli tak, aby se nemohl nijak pohnout. V tomto stavu byl ponechán bez jídla a piti, dokud se jeho krevní oběh téměř nezastavil. Šílencova židle proto, že mnoho lidí na ní opravdu zešílelo.
Díra byl skutečný otvor v zemi, kde musel trestanec stát několik dní. Prostor v díře byl minimální a stačil akorát na postávání. Navíc v ní byli trestanci bez světla a s minimálním přísunem kyslíku. Byla to obdoba dnešní takzvané samotky.
Vodní lázeň může znít spíše jako výhra nežli trest, ale nenechte se zmást. Tento trest byl používán při hrubém porušení pravidel. Provinilec byl namočen do ledové vody a pak byl připoután k venkovnímu stožáru na celou noc. Během zimy mnoho vězňů trest nepřežilo.
Železný roubík byl vůbec nejhorším trestem s největším počtem obětí. Kovový límec byl zachycen na jazyku a druhý konec byl připoután k rukám odsouzeného. Pokud se člověk zapomněl a pohnul se, došlo k utržení jazyka. Následkem velké ztráty krve většina trestanců zemřela.
Každá cela byla zařízena skromně. Postel, stůl bible a záchod. Vězni zde trávili 23 hodin denně, když byli vedeni ven, dozorci jim zavázali oči černou páskou. Komunikace mezi vězni byla nepřípustná, protože jedině tak mohla být duše odsouzeného očištěna. Jestliže někdo pravidla porušil, následoval krutý trest. Mezi nejčastější praktiky trestání patřily:
Vězni z Eastern State
Světoznámý spisovatel Charles Dickens toto vězení jednou navštívil a řekl, že nic tak hrozného v životě neviděl. V tu dobu bylo v budově 1700 vězňů z nichž 250 trpělo duševním onemocněním a léčili se. Konečně roku 1971 byla věznice uzavřena.
Nicméně někteří vězni se rozhodli, že uvnitř stěn věznice zůstanou na vždy. Každý říjen je věznice přestavěna na obrovský strašidelný dům, aby se tam veřejnost mohla přijít bát. Jenže budova, která je teď pro mnohé místem zábavy, byla místem utrpení. Není se tedy čemu divit, že se duchové zlobí. A pokoušet je se nevyplácí.
Jeden příběh vypráví o zámečníkovi, který přišel odemknout 140 let starý zámek. Poté co jej uvolnil, chopila se ho mocná síla, která zámečníka ochromila natolik, že se nemohl ani pohnout. Lidé proto věří, že otevřením zámku, byly vypuštěny duše uvězněné v cele. Zámečník později řekl, že cítil příliv negativní energie. Od té doby si v tomto bloku návštěvníci všímali podivných hlasů, které je prosí o následování.
I slavní lidé se stali obětmi duchů věznice. Al Capone byl zde údajně mučen duchem muže, kterého zavraždil. V bloku 6 a 12 se prochází hrozivý stín a bývají zde slyšet ďábelské výkřiky. Také se chodbami line silný zápach a návštěvníci často svou návštěvu v tomto bloku ukončují, protože pociťují silné návaly negativních stavů jako je úzkost nebo deprese.
Když se po budově procházíte sami slyšíte smích, pláč a šeptání. Mnoho zaměstnanců, kteří se o opuštěnou budovu starají zde nevydrží dlouho. Většinou odejdou hned po prvním paranormálním incidentu. V důsledku působení zlých sil jsou některé části budovy úplně uzavřeny.
Pokud chcete ve vězení strávit noc, musíte mít opravdu pro strach uděláno. Bývalí vězňové si v noci dopřávají odepřenou svobodu. Návštěvníky většinou nabádají, aby šli s nimi. Zažijete zde věci, které do smrti nezapomenete. Mnoho lidí nechápe, jak zlé věci se tu dějí, když se zhasnou světla.
Zdroj: VI
