Ačkoliv to mnozí nevědí, děsivé události filmu „V moci ďábla“ z roku 2005 nebyly úplně fiktivní, naopak byly založeny na skutečných událostech německé dívky Anneliese Michelové.
Anneliese Michel vyrůstala v silně katolické rodině v Bavorsku, v šedesátých letech minulého století. Když bylo Ann šestnáct let zmizela ze školy a pak chodila jako omámená. Ačkoliv si sama na tuto událost nepamatuje, její rodina o ní řekla, že byla ve stavu podobného transu. Ale cela situace sama odezněla.
O rok později prožila Ann podobnou situaci. Probudila se v transu a její postel byla nevysvětlitelně mokrá. Její tělo se svíjelo v křečích, což způsobilo že se strašlivě třásla. Pohled na ní naháněl děs a hrůzu.
Po tomto incidentu odvedli rodiče mladou dívku k neurologovi, který ji diagnostikoval epilepsii temporálního laloku. Poruchu, která způsobuje ztrátu paměti a vyvolává sluchové a vizuální halucinace. Anneliese začala tedy na svou novou nemoc brát léky a zapsala se na univerzitu ve Würzburgu.
Nicméně léky jí nepomohly a po roce se její stav opět zhoršil. Anneliese sice pokračovala v užívání léků, ale už začala být přesvědčena o tom, že její tělo posedl démon, a proto začíná hledat řešení mimo medicínu. Kamkoliv šla, viděla kolem sebe tvář ďábla, také tvrdila, že slyší jeho hlas, který ji neustále šeptá do uší.
Dívka vyhledala kněze, aby ji pomohl a vykoupil jí z jejího zajetí démonem. Namísto pomoci se setkávala s odmítnutím a radou ať jde k lékaři. Kněz by stejně potřeboval povolení biskupa, a to pro mnohé z nich byl velký problém. To už ale dívčiny přeludy zacházely do extrémů.
Věříc, že je posedlá ze sebe strhávala oblečení, dělala 400 dřepů denně, plazila se pod stolem a štěkala jako pes nepřetržitě dva dny. Jedla pavouky a uhlí, ukousávala hlavy mrtvým ptákům a olizovala vlastní moč z podlahy.
To už ale její matka našla kněze Ernesta Alta, který její posedlosti uvěřil. Ze soudních dokumentů vyplynulo, že kněz rozhodně nevěřil diagnostice, ba dokonce jí zpochybnil. Během pár dní získal povolení od místního biskupa k vykonání exorcismu, vše ale mělo proběhnout v utajení.
Exorcismus existuje v různých kulturách a náboženstvích po tisíciletí, ale praxe se stala populární v katolické církvi v roce 1500. Praxe katolického exorcismu byla kodifikována v Rituale Romanum, knize křesťanských praxí shromážděných v 16. století. V šedesátých letech minulého století byl exorcismus mezi katolíky velmi vzácný, ale vzestup filmů a knih jako Exorcista na počátku 70. let způsobil obnovený zájem o praxi.
Po odsouhlasení exorcismu v případu Annelies, provedl kněz v následujících 10 měsících, 67 těchto úkonů, jen na této dívce. Některé trvaly až čtyři hodiny. Během praxe se ukázalo, že Ann posedlo pět démonu: Lucifer, Kain, Jidáš Iškariotský, Adolf Hitler a římský císař Nero.
Každý z nich se snažil převzít moc nad tělem dívky a komunikovat skrze její ústa. Od neustálého modlení si zlomila kosti a roztrhala šlachy v kolenou. Během těchto deseti měsíců se zdravotní stav dívky horšil. Pomalu přestala jíst, a nakonec zemřela na podvýživu a dehydrataci 1. července 1976.
Po její smrti, se příběh Anneliese stal národní senzací, zvláště pak, když její rodiče i dva kněží, kteří řídili exorcismus byli obvinění ze zabití z nedbalosti. Před soudem použili pro svou obhajobu nahrávku z těchto úkonů.
Kněží byli shledáni vinnými ze zabití v důsledku nedbalosti a byli odsouzeni k šesti měsícům ve vězení. Rodiče byli od jakéhokoliv trestu osvobozeni, protože „trpěli již dost“, což je jedním z druhu odsouzení v Německu.
