Kanadské městečko Amherst a jeho Amherstská záhada, bylo dějištěm jednoho z nejděsivějších a zároveň nejlépe zdokumentovaných případů nadpřirozené aktivity. Ta navždy změnila život mladé ženy a její rodiny. Prošli si peklem, a to nejen ze strany skeptiků a posměváčků, kteří je škádlili.
Amherstská záhada
Vše začalo v srpnu 1878. 18letá Esther Coxová žila s početným příbuzenstvem ve venkovském domě v Amherstu. Měla slabost pro jistého Boba McNeala, který se jí zpočátku líbil, ale pak se ji pokusil znásilnit. Po útoku zůstala Esther traumatizována a její chování se změnilo. Její sestry tvrdily, že ke spánku se mladá žena doslova proplakávala. Upadla do deprese, přičemž její rodina o útoku nevěděla. Esther si myslela, že ji budou považovat za hanebnici, a tak raději mlčela.
Již několik dní po McNealově pokusu o znásilnění se začaly dít podivné věci. Esther sdílela pokoj se sestrou Jane a obě slyšely z pod postelí zvláštní zvuky. Zpočátku si mysleli, že jde o myši, ale z omylu je vyvedla následující noc.
Estherino tělo začalo otékat a žena se zmítala v bolestech. Teplota jí klesala a stoupala doslova během sekund. Jednou byla horká, o chvíli později zase studená jako led. Měla křeče a upadala do transu. V něm mluvila věci, které si později nepamatovala. Z postele samovolně odlétaly polštáře a přikrývky a nad místem, kde žena trpěla, se zjevil nápis: “Esther Coxová, si moje a já tě zabiju.” Zvuky z pod postele se přesunuly na půdu.
Svědectví
Svědků nepřirozených událostí bylo několik včetně Estheriny sestry Oliv, jejího manžela Dana, jeho bratra a Estherina bratra. Všichni se báli upoutat na sebe pozornost tím, že by požádali o pomoc. Báli se, že je lidé začnou zesměšňovat. Nakonec však přece jen ze strachu o život Esther přivolali lékaře.
Doktor Carritte byl doslova ohromen. I on slyšel zvláštní zvuky a klepání, které očividně vydávala uvažující bytost. Když totiž začal klást “duchovi” otázky, odpověděl rozvážným klepáním.
Brzy si i sousedé uvědomili, že v domě, kde žije Esther Coxová, se děje něco zvláštního. Zvuky začaly být tak hlasité, že je slyšeli i ze vzdálenosti 200 metrů. Doktor Carritte je přirovnal k ranám těžkým kladivem.
Situace se začala postupně zhoršovat
Po domě létaly věci nebo se zčistajasna zjevovaly. Objevovaly se plameny a nejhorší bylo, že Esther nemohla utéct. Něco ji neustále pronásledovalo. Slyšela hlasy a viděla různé bytosti, které jí ubližovaly psychicky i fyzicky.
Příbuzní se nakonec rozhodli, že Esther musí vystěhovat. Ubytovala ji rodina v Amherstu, která ji zároveň zaměstnala ve své restauraci. Nadpřirozené řádění však pokračovalo i v restauraci. Nůž letící vzduchem poranil Esther a když ho jeden z hostů z těla vytáhl a odhodil, nůž se vrátil zpět do rány.
Do městečka se začali sjíždět vědci, kněží i lékaři. Jeden reverend tvrdil, že viděl, jak se studená voda v kbelíku na stole začala najednou vařit. Baptistický kněz Edwin Clay byl Estheriným obhájcem a tvrdil, že žena rozhodně nezpůsobuje žádné věci sama. Ženu dokonce zkoumalo několik vědců, kteří komunikovali s “duchy” a tvrdili, že ji pronásleduje několik bytostí.
V červnu 1879 strávil jistý Walter Hubbell šest týdnů v domě, kde žila Esther Coxová. Podrobně zdokumentoval celý incident, který díky němu dostal pojmenování Velká Amherstská záhada. Sám prý viděl nadpřirozené úkazy a zaznamenal výpovědi 13 svědků, kteří je viděli také. V polovině roku 1879 začaly úkazy postupně utichat. Stalo se tak poté, co shořela stodola Arthura Davisona, u kterého Esther pracovala. Muž ji obvinil ze žhářství a žena strávila měsíc ve vězení.
Esther se ze zážitků nikdy úplně nevzpamatovala. Sice se dvakrát vdala a měla dvě děti, události z Amherstu se na ní výrazně podepsaly. Nikdy se nepodařilo objasnit, co se vlastně v malém kanadském městečku dělo.
Zdroj: MZ
